Jan Sklenář

Jan Sklenář: Role Romea mě pobavila i poděsila

Jak dlouho tu bydlíte a co vás vůbec přivedlo k životu na venkově?

Je to souhrn více věcí. Oba jsme původně měšťáci – Brno, Ostrava. Každodenní venkovský život jsme neplánovali, ale tohle místo a jeho obyvatelé nás k sobě přitáhli. Pozemek – sad jsme si tu na radu kolegů Kleplových koupili, abychom tu postavili víkendovou chalupu a brloh na stáří, ale první darovaná zvířata – koťata Ludra a Grázl – rozhodla, že tu budeme žít domovsky. Necelou půlhodinku vzdálenému Klicperáku jsem věrný rád, v Hradci jsem před lety jaksi pocitově zakořenil a na časté otázky: Jak to, že nejsi už dávno v Praze? – odpovídám: Praha je jenom jedno veliké tržiště práce, kde už dlouho pracuju, ale necítím zatím nutnost v ní, anebo kdekoli jinde, bydlet.

Chce se vám vůbec odtud vyrážet za divadlem i jako divák?

Kolikrát bych i rád. Doporučení na zajímavé inscenace je dost, kamarádů v nich taky, ale nestíhám to (asi stejně jako oni). Mám dost různé práce, a když mám volno, tak se spíš věnuji dalšímu dobudovávání bydliště, nebo svým divadelním a hudebním projektům, pracujeme s dětmi v obci… Po tátovi, který nám ostatně se stavěním hodně pomohl, jsem zdědil sklony k zahradě a sadařství, cítím v tom jakési poselství od něho, rozumět stromům či střídání ročních cyklů. Po mámě zase schopnost jen tak pozorovat.

Vnímáte společné angažmá jako vý­hodu?

Ano. Přesto, že jsme oba umanutci, a dost rozdílní, táhneme za provaz společně. U nás v divadle je tradice kolektivní práce. I přes zřetelný režisérský akcent jsou, myslím, hlavně souhra a autenticita individualit to, co dělá zvláštní kouzlo hradecké scény. Míra, kterého nabíral Ivo Krobot, je originální herec, který mě hodně inspiruje a ovlivňuje, má v sobě zvláštní vnímání a mně dělá dobře ho mít nablízku.

V autorské inscenaci Davida Drábka Noc oživlých mrtvol jste s Mirkem Zavičárem hráli na jevišti partnery. Ve Třech mušketýrech se v překvapivé pointě stáváte „manželi“ též…

Beru to jako legraci. David popík vždycky využíval a homo témata populárem jsou. Nikdy jsme se o tom spolu nebavili, ani jsem neměl tu potřebu, a tak vlastně ani nevím, jestli je to režijní libůstka nebo náhoda. Většině hradeckého publika je, myslím, náš vztah známý, netajíme se s ním, diváky to možná může pobavit, leckteré i… rozesmutnit?